Hana, A. Mornštajnová, Host

"...začínala jsem tušit hrůzu, která tetě Haně vypálila do ruky číslo a způsobila, že neuměla žít, ale jen živořit."

V pořadí třetí román od české autorky. Útlá kniha s tíživým tématem. Příběh o hledání, náhodách, o dobrých i špatných rozhodnutích.
Román o válce, tyfu a koncentračních táborech. Těžké, smutné téma a silný příběh. Autorka ovšem píše lehce, čtivě, bez zbytečných explicitních výjevů. ("Ano, Irena byla kamarádka. Brambora toho byla důkazem.") Za náznaky, za obyčejnými větami je ale rozpoznatelná hrůza těch míst ("Teď už vím, že jsem udělala chybu. Kdybych se dostala doprava, ještě toho dne bych umřela a můj popel by se smísil se zrnky popela, která v hustých páchnoucích mračnech vylétávala z komínů osvětimských spaloven."). Velmi čtivý, děj vás chytne, nepustí, vyvolá mrazení v zádech. Opět bezchybná čeština ("...neviděla jsem, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt.").

A. Mornštajnová: "Příběh dívky s nenaplněnými představami o životě." (Rozhlas.Brno)

Příběh dvou žen, dvou životů, které se spolu musely naučit žít. Kniha je rozdělena do tří částí. V první části v ich-formě vypráví mladší z hrdinek. Popisuje život později po válce, epidemii tyfu ve Valašském Meziříčí, první lásku i první zradu. Druhá část v er-formě doplňuje příběhy všech zúčastněných, vztahy, osudová setkání, osudové přešlapy a jejich vzájemnou propojenost. Třetí část opět v ich-formě, starší z hrdinek  zde vypravuje příběh její rodiny před válkou, během války a po válce. Nadějné touhy mladé ženy, očekávání od života, krutá realita s cejchem "žid", Terezín, Osvětim a přetěžký návrat zpět do života, střet s lidmi, kteří ani neměli ponětí o hrůzách táborů.

Autorka v rozhovoru pro seznam.cz říká "Psaní hany bylo tak tíživé, že jsem se musela pustit do dětské knihy."

Autorka je rodačkou z Valašského Meziříčí, knihu také "svému městu" věnovala. Epidemie tyfu se doopravdy odehrála v roce 1954 a doopravdy se stav nemocných hlásil rozhlasem. To autorku zaujalo tak, že si usmyslela, že o nákaze napíše knihu. A šla hlouběji do minulosti, potkávala se s lidmi a hledala materiál a k tématu tyfu přidala téma holocaustu.

A. Mornštajnová: " Do velkého Meziříčí se po válce snad nikdo z těch lidí nevrátil. Překvapilo mě, že nikomu nechyběli." , "Nikomu nechyběli, nikdo se po nich nepátral.","Nikdo si je nechtěl vyslechnout." "Jakoby se město cítilo provinile a nechtělo se dívat na následky války."

Pro web vaselitaratura.cz autorka popsala, že motiv věnečku a pruhovaného pozadí symbolizuje tyfus a holokaust. Na obálce najdete jména obou hlavních hrdinek- Hana je v názvu knihy a Mira je zašifrovaná ve výkřicích okolo věnečku- začáteční velká písmena spojte ve směru hodinových ručiček. Jména Hana a Mira použila na památku dvou skutečných obětí - dětských obětí- holokaustu Hany a Miry Hellerových z Valašského Meziříčí, které s celou rodinou zahynuly v Osvětimi.

Alena Mornštajnová: "...téma, které jsem se snažila zpracovat vážně, důsledně, ale zároveň tak, aby nebylo jen tíživé a pesimistické, ale aby tam byla naděje." (rozhlas.Brno)