Dcery strážce majáku, J. E. Pendziwolová, Fortuna Libri

"Jezero Superior uchovává zimní chlad hluboko, hluboko ve svých temných vodách a odmítá se ho vzdát, a ten rok nebyl výjimkou."

Příběh jedné rodiny, divoké přírody, chladného jezera, několika tragédií a života v ústraní.

Příběh dvou odlišných žen, mladé delikventky Morgan a starší ženy Elizabeth. Elizabeth žije v domově důchodců, kam dochází na výpomoc, v rámci trestu za sprejerství, i Morgan. Elizabeth ztratila zrak a do rukou se jí dostanou staré rodinné deníky, které psal její otec- strážce majáku na Pophyry Island. O přečtení záznamů z nich požádá Morgan. A dívka začne číst, příběh a osudy se začnou rozmotávat. Celá historie této rodiny se pomalu odkrývá díky deníkům a Elizabethiným vzpomínkám. Do osudů členů této rodiny zasáhne válka, epidemie nemoci i zášť druhých.

Příběh o životě na majáku, stranou veškerého ruchu a větší společnosti, příběh o soužití s drsnou přírodou a ledovým jezerem. O povinnostech strážce majáku, o nevyzpytatelnosti počasí a nespoutanosti jezera. Ale také příběh rodinné sounáležitosti, o velké sesterské lásce, o sourozenecké lásce, o otcovské hrdosti a něžnosti a o odměřenosti tvrdé matky.

Ale také o přijetí cizího člověka do rodiny. O tom, že i tam, kde není stejná krev, může být mateřská či sourozenecká láska.

Román má dvě dějové linky- současnost a minulost. Vyprávění se střídá z pohledu Morgan a z pohledu Elizabeth. Prolínání neruší, vše doplňují deníkové záznamy. 

Kniha byla čtivá, upoutala mě hned od začátku. Autorka má krásný barevný styl vyprávění, volba slov byla kouzelná a celý příběh podtrhávala. 

"štěbetání vnučky, bezmezná energie, zvučná tónina, tiše švitořilo, jezero si mručením a lupáním stěžovalo na ledové vězení, půvabné, rozkošně jemná, vytvářely jiskřivou oponu"

Po delší době kniha, která mou knihovničku neopustí.