Sibiřské haiku, J. Vile, L. Itagaki, překlad: V. Kociánová

Opět jedna knížka, která si mě našla. Lítala okolo mě už delší dobu. Tu vyskočila na FB, tam zase na IG. Tady úžasná recenze, tam ještě lepší.

Ale do koupě jsem se nehrnula, silná témata, pohnuté osudy. Neměla jsem chuť.

Nakonec na mě vyskočila na místním swapu za tři krabicová mléka :-D Tak to už mi přišlo jako osud a rychle jsem po ní chňapla.

Hned na první dojem uchvátí obálkou, tloušťkou a materiálem.

Po prvním prolistování bylo jasné, že odkládám rozečtenou knihu a haiku přečtu ještě ten večer.

Naprosto originálně zpracované historické těžké téma. Část text, komiks, návod na origami, dopis nebo celostránková ilustrace.

Téma deportace litevského obyvatelstva, kdy přes noc byly oběti zatčeny a zavlečeny na Sibiř včetně žen a dětí. Totalitní režim deportoval cca 130 tisíc lidí a dalších asi 156 tisíc uvěznil. Podobný průběh, rozsah i motiv měly ve stejné době represe v Lotyšsku a Estonsku.

Příběh jedné rodiny, která byla vyhnána, spolu s dalšími lidmi, ze svých domovů na Sibiř. Důvod neznali, následky si nesli celý život. Vše je vyprávěno ústy malého Algiska. A právě díky tomu, že vše vypráví malé dítě, že vidíme to neštěstí jeho dětskýma očima, činí knihu dojemnou a nádhernou. Jak děti dokáží i v největší bídě prožívat radost, lásku a trochu i štěstí. Fantazie, naivita, představivost v krutých časech Sibiře.

Moc se mi líbila i stálá přítomnost mrtvých- jako duchové byli s Algiskem celou dobu a on je cítil.

Drsný příběh z pohledu dítěte, z kterého mrazí, který dojímá.

Inspirováno skutečným příběhem autorčina otce.

Pro mladší i starší čtenáře.

„Japonští vězni, muži odtržení od rodin, nám připomínali naše otce, které odvezli neznámo kam Proto jsme je měli rádi.“

„Přiběhla Dalia, přinesla jemný šátek, který právě dopletla z vlastních kadeří, a nahé novorozeně do něj zabalila.“

„Spať!“