Dopisy, které nikdo nečetl, I. Greyová, Fragment

"Dávej na sebe pozor, krásko. Kvůli mně. Dan"

Romantický příběh o dvou dějových linkách- z druhé světové války a současnosti. Velká láska, drama, štěstí i tragédie. Zatemnění, nálety, přídělové lístky, nedostatek potravin, strach, nejistota nadcházejících dní a jedna velká osudová láska.

Mladá a naivní Stella se zasnoubí s pastorem místního kostela. Jejich manželský život ale nepřipomíná soužití muže a ženy, ale spíše majitele domu a jeho hospodyně. Stella bojuje sama se sebou, se svým očekáváním a se svou touhou. Muž je chladný a odtažitý. Jednoho dne ji osud přivede do cesty amerického letce. Muže, o kterém vždy snila nad romány.
V současné lince se objevuje Jess, její agresivní přítel a útěk od něj. Jess nachází staré dopisy a pomalu rozplétá příběh z minulosti. Pomáhá jí s tím hledač dědiců Will.

Po pozitivních ohlasech "Kniha mě rozsekala, brečela jsem půlku knihy, kniha mě úplně dostala, úžasná kniha..." jsem si nachystala balení kapesníčků a těšila se na ždímání srdce a emocí.
Ale v druhé půlce knihy, kdy jsem stále nebyla rozsekaná ani ubrečená, mi bylo jasný, že už to asi ani nenastane. Příběh Stelly a Dana mě zaujal, byl romantický, dobře vystavěný. Komplikace a zápletka byla ale celkem předvídatelná. Současnost mě doslova nudila. Obešla bych se i bez ní. Konec byl velmi americký až Hollywoodský. Ale hodilo se ke knize.

O dopisech, které nikdo nečetl, tam zmínka párkrát byla, ale toť vše. Důležitější byly ty, které přečteny byly. Těšila jsem se na více dopisovou formu, ale ani těch dopisů tam nebylo mnoho.

Kniha by se mi líbila víc zkrácená o linku ze současnosti, pokud by obsahovala více dopisů a pokud by jejich život a dějové zvraty byly rozepsány a vygradovány do, klidně toho samého, závěru.

Příběh se ale četl dobře, moc se mi líbilo vykreslení charakterů- hlavně Dana. Jen mě mrzí, že postavy byly hodně černobílé.

Již třetí kniha s linkou z války a s linkou ze současnosti- Hortenziová zahrada, Dívka, jíž jsi tu zanechal a Dopisy, které nikdo nečetl. Nejslabší byla Dívka, jíž jsi tu zanechal. Dopisy a Zahrada měly obě krásné příběhy z minulosti, tam mě Hortenziová zahrada asi zasáhla víc. Obojí linky ze současnosti nezáživné a nadbytečné.

Dopisy se mi ale jinak líbily, ale v knihovničce trvalé místo nezískají.