Chlapec, který rozdával sny, L. di Fulvio, Knižní klub

"Dobrou noc, New Yorku."

Příběh mladinké italské dívky, která hledá ve velké Americe svůj sen. Přijíždí parníkem, i se svým půlročním synem, s očekáváním nejisté budoucnosti. Její velká budoucnost začíná v chudinském ghettu v bídných podmínkách a s prací prostitutky. Krom bídných podmínek tu také vře válka gangů a pouličních výrostků. Příběh roste časem s ní a s jejím synem. Čtenář ho sleduje, jak vyrůstá, jak dospívá, jaké jsou jeho vzory, jeho pády a kam směřuje. Naštěstí má velké charisma a dar vymýšlet příběhy. Příběh nás zavede i do Holywoodu k filmu, na Venice Boulevard a k rádiovému vysílání.

Kniha o hledání toho pravého amerického snu, o tom, že nesmíte nikdy zapomenout na to, kdo jste a odkud pocházíte, o tom, že rodina je vždy důležitá. A také o tom, že spadnout na dno do úplného bahna je vcelku snadné a neuvěřitelně rychlé.

Příběh začíná dost syrově, surově, hrubě a drsně. Až jsem zpočátku nevěděla, zda na to mám žaludek a dočtu ho. Ve zkratce- zmrzačení matkou, znásilnění, sexuální vydírání, znásilnění opět a znovu, vražda, kurvy, mafie a špína. Naštěstí drsným začátkem vše brutální končí a začíná příjemný příběh, kupodivu i s romantickou linkou.

Hlavní hrdina mi byl sympatický. Styl autora mě bavil, četl se svižně a dobře. Rozdělení na kapitoly i s rokem se mi líbil. Počáteční střídání minulosti a přítomnosti bylo příjemné a nevyvolávalo chaos ani zmatek. Ke konci kniha ztrácela trochu dech, pár stran jsem i přeskákala. Konec ale krásně vše zaoblil, zahladil, zrovna v těchto dnech- plných deprese, karantény, nejistoty a nedůvěry, mi padl do noty.
Autora ještě alespoň jednou určitě vyhledám.