Jak svět přichází o doktory, A. Kay, překlad: A. Formánková

Knihy Adama Kaye se ke mně dostávají v opačném pořadí. Úplně první knižní seznámení s autorem se odehrálo díky Báječné medicíně podle Adama (druhý díl série), jelikož mě i děti tato fialová bichle nadchla, zabydlel se u nás i první díl Anatomie od Adama. A až poté jsem zjistila, že píše i pro dospělé. A jak je mým zvykem, sérii jsem započala rovnou třetím dílem.

Jak svět přichází o doktory je autobiografická kniha bývalého lékaře a nynějšího komika, spisovatele a scénáristy. Odkrývá nám zde svoji minulost a její působení na přítomnost. Vypráví, co následovalo, když pověsil svůj bílý plášť na hřebík a zavřel dveře ordinace. Jak se cítil, jak reagovali přátelé a rodina. Zabředne i do bažiny zvané studium medicíny. Nebojí se dotknout citlivých míst. Popisuje, jak se mu povedlo ve zdraví přežít studium, kdo mu s tím významně pomohl a díky komu znovuobjevil svůj komediální talent. Zjistíme, jak může být heterosexuálovi, který si tím ale není tolik jistý. Podělí se s námi i o to, jaké je to být lékařem v roli pacienta. Poprvé v životě zveřejní i svůj výlet na Nový Zéland a zásadní událost, která se mu zde přihodila. Nebojí se otevřít téma bulimie, posttraumatické stresové poruchy, šikany na pracovišti ani homosexuality.

Text je často okořeněn peprnými výrazy.

Střídají se kapitoly ze současnosti a z minulosti.

Poznámky pod čarou jsou velmi zábavné, doplňují text, stávají se vtipnou pointou.

Kniha dokáže zahrát na mnoho strun citové škály- pobaví, rozesměje, donutí přemýšlet, dojme, ale i šokuje.

Čtivá, svižná, zábavná, smutná, šokující kniha o citlivém medikovi, nervózním komikovi a o lékaři, který už prostě nechtěl být lékařem.

„Po smrti každičká buňka zamává šátečkem a je konec.“

„Ten samý mozek, který si není schopný zapamatovat moje přihlašovací údaje do internetového bankovnictví, vesele opráší a přehraje ten nejtrýznivější moment v mém životě do nejmenšího detailu.“

„Humor je forma odporu a je to také jediný kompenzační mechanismus, který se lékaři obyčejně naučí.“

„Výuka skrze ponižování. Výuka skrze šikanu. Tak to v medicíně chodí a vždycky chodilo.“

„Možná že jednoho den bude soucit a empatie, které by měly volně proudit od lékařů k pacientům, dokonalým odrazem soucitu a empatie, jichž se dostává od nadřízených podřízeným v nemocnicích a na lékařských fakultách. Ale dneska se to nestane.“

 

Děkuji nakladatelství Jota za možnost recenze.